A dost. Hubnu.

5. srpna 2013 v 21:06 | Piggy
Tak. Ale od zejtřka už fakt.
Dostala-li bych pětikačku za každé vyřčení této věty, topila bych se v penězích. Jasně, známe to všichni... Nebo alespoň všechny, které se nemůžou pyšnit mírami missek a jim podobných stvoření.
Jaké by to bylo mít tak o 10 kilo míň? Jaké by to bylo vejít se do starých džínů? Jaké by to bylo nestydět se v létě za svá o sebe se třoucí stehna?
KRÁSNÉ!
Sakra, když ono se pro to musí něco udělat, něco na sobě změnit. Jojo, a to není nic lehkého. Alespoň ne pro mně.
Dostáváme se k jádru problému. Zapřísáhlý labužník a milovník jídla (především toho sladkého) se slabou vůlí si cokoli odepřít potřebuje změnit své návyky. Zatraceně.
Jsem na tom hůře, než jsem kdy byla. O loňských prázdninách byla cifra na naší osobní váze o více než deset menší. A ani to nebyla zrovna radost.
18 let, 171 cm, 79,7 kg. Většinu času se má váha pohybovala pod hranicí 70 kg, výjimečně se to vyhouplo zhruba o to kilo nad. Ano, nic s čím by bylo radno se chlubit. Ale najednou tu máme téměř metrákovou bachyni, u níž BMI hlásí nadváhu.
Pardon, občas trochu přeháním, ale v tomhle ohledu je to užitečné.
A co sport?
Dělám. A moc ráda! Miluju běh. Jezdím na koni - alespoň 4x týdně... Ano, je to sport! A když k tomu připočítáme práci kolem, tak i dosti "kalorie požírající". Ostatní sporty příležitostně. Jenže má hubnoucí kúra začíná DNES a moje začáteční podmínky jsou kvůli jednomu nemilému problému znatelně ztížené. Tím problémem je zlomená klíční kost, která se z nemalé části podepsala právě na mé aktuální nadváze. Již 6. týden trávím totiž zamotaná ve vynálezu, který připomíná psí kšíry nebo postroj na koně. A jelikož se jedná o zlomeninu komplikovanějšího charakteru, budeme se muset ještě další 3 týdny kamarádit.
Zřejmě nemusím vysvětlovat, že úraz, který se značně podepsal na vašich pohybových možnostech a nutí vás mnoho času sedět doma není pro vaši linii zrovna nic dobrého.
1) O sportu a fyzicky jakkoliv náročnějších aktivitách si mohu nechat nějakou dobu tak možní zdát.
2) Jídlo je nejlepší lék na nudu. Bohužel. Mít čas na jídlo znamená jíst... V mém případě spíše přežírat se od rána do večera.
Přesto začínám s hubnutím dnes. Kdovíjak bych vypadala, než přestanu být mrzákem.
A blog byl založen za účelem jakéhosi sebehlídání. Snad ani nedoufám, že by nějaký blázen pociťoval potřebu číst moje zoufalé žvásty a sledovat, jaké pokroky dělám nebo jak slabá je moje vůle (doufám v první možnost). Hodlám sem zapisovat, co během dne sním a plnit cíle.
Tak to snad sakra nevzdám, když už jsem si kvůli tomu založila blog, ne?
Váš tlustoprd.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama